Antiexekuce- Snaha občanů,zastavit praktiky justiční mafie

 Podvody soukromých exekučních a vyděračských firem

Exekuce :Výsledek: napakovaný exekutor, neuspokojení věřitelé, jeden bezdomovec.

Dluhy se musí splácet! Nikdo nemá právo se obohacovat tak, že nevrací dlužné částky. Nehodlá-li dlužník své dluhy řešit, je na místě represe v podobě exekuce. Exekuce jako krajní prostředek musí vést k maximálnímu uspokojení pohledávek věřitelů. V České republice se však exekutorský systém zvrhnul v zlatokopectví státem privilegovaných podnikatelů, kteří se nechávají na základě mocného lobbingu titulovat soudní exekutoři. Prvotním zájmem exekutorských kanceláří je vždy vypořádat svou jistou a garantovou odměnu, jejíž výše za několik jednoduchých úkonů často převyšuje průměrnou měsíční mzdu českého občana. Teprve poté, v méně důležité fázi řízení, přichází na řadu uspokojení pohledávek věřitelů, tedy za předpokladu, že exekutor patří k těm slušnějším. I v tomto případě většinou vítězí snaha vyždímat z dlužníka peníze nejjednodušším způsobem bez ohledu na efektivitu exekučního řízení.
Nejdříve ze všeho přicházejí exekuce na bankovní účty a mzdu. Pro exekutora se jedná o nejlépe vytěžené peníze, protože práci za něj odvede banka nebo zaměstnavatel dlužníka. Zatímco bankovní dům nebo dlužníkův chlebodárce v rámci vymáhání pohledávky odvede 90 % práce, odměnu za provedení exekuce v celé výši inkasuje pouze exekutor. Velké společnosti musí zřizovat celá oddělení, která se zabývají výhradně vyřizováním exekucí svých zaměstnanců, a měsíčně zaplatí tisíce korun na poplatcích za bankovní převody na účty exekutorů. Povinný postižený exekucí musí okamžitě zrušit účet. Jakmile si nechá na účet posílat zbývající část mzdy, tzv. nezabavitelné minimum, nezůstaneme mu ani koruna. Exekutor spolkne i tuto částku, přestože slouží dlužníkovi jako záchrana pro přežití. Jedinou možností, jak neumřít hlady, se pak stává nutnost přebírat zbytek mzdy v hotovosti. Tím ale zaměstnavatelům vznikají další náklady, které vyvolává manipulace s finanční hotovostí.
Velká část dlužníků se dostává do dluhové pasti v důsledku nedostačující právní ochrany ze strany státu. Desetitisícový dluh s lichvářským úrokem a exekutorským poplatkem po spravedlivém a nestranném rozsudku české justice nezřídka atakuje stotisícové částky. Pro zaměstnance, který nepatří k vrcholovému managementu s minimálně stotisícovým platem, začíná jeho řízená likvidace, ze které už není téměř úniku. Pokud dluhy přesáhnou miliónovou částku, dlužník s vědomím, že částku do své smrti nikdy nesplatí, ztrácí poslední motivaci dluhy splácet. Ztráta základních finančních prostředků nutných pro přežití přináší velmi brzy ztrátu bydlení, rozpad rodiny a pochopitelně ztrátu zaměstnání.
V českém právu nejsou pro případ exekucí vymezeny základní lidské potřeby, proto exekutor může člověku dlužníkovi vzít prakticky úplně vše. Kdyby exekuce měla jasná pravidla, dlužník dostal šanci vést důstojný život a zachovat si práci, šance umořit pohledávky by se výrazně zvýšila. Dnes je pro dlužníka výhodnější vůbec nepracovat nebo pracovat na černo. Ve finále je obětí i stát, který je okrádán na daních. Exekutoři, de facto soukromé osoby, disponují většími pravomoci než policisté, státní zástupci nebo soudci. Mohou vstupovat do obydlí. Dokonce si osvojují a v praxi hojně uplatňují pro civilizovaný svět zcela ojedinělé právo, kdy vstupují do nemovitostí a obydlí, které dlužníkovi zjevně nepatří, jenom proto, že mají podezření, že by tam mohl mít majetek. Zabavují majetek, aniž by museli zjišťovat, zda je dlužníkův. Zabavují majetek lidem, kteří žádné dluhy nemají ani nikdy neměli, jenom proto, že dlužníkovi poskytli střechu nad hlavou.
To už nejsou exekuce, ale loupeže za bílého dne!
íky praktikám exekutorů dlužník přichází i o poslední přátele, kteří by mu rádi v tíživé situaci pomohli. Nemohou ho ale pustit ani přes práh. Z člověka se snadno a velmi rychle stává lidská troska žijící na okraji společnosti, která splatí v lepším případě jen mizivou část svých dluhů. Ty jsou povětšinou umořeny z posledního majetku, který exekutor za směšné ceny vydraží v aukci, nezřídka ve prospěch svých známých a spřátelených firem.
Výsledek: napakovaný exekutor, neuspokojení věřitelé, jeden bezdomovec.