Antiexekuce- Snaha občanů,zastavit praktiky justiční mafie

Již v minulosti jsem zveřejnil Vaše jednání na veřejných  sítí jako za nezákonné jednání. Rád bych text aktualizoval,a rozšířil mezi občany v ČR ,aby tak jsem upozornil na nekalí praktiky exekutorů a stálého porušování Listiny základních práv a svobod.Přesto vím ale popravdě - od té doby se situace s exekutory prakticky stejně  nezměnila  (s výjimkou slučování exekucí, které se podařilo před pár lety prosadit exekutorské lobby navzdory).

Dál mohou exekutoři porušovat Ústavu, porušovat domovní svobodu a vnikat do obydlí, dále mohou pro marginální stokorunové dluhy prodávat domy, dál mohou ničit ty nejchudší a dál posílají tisíce bezbranných do dluhové pasti. Dnes po letech samozřejmě už vím, že v tom nejsou exekutoři sami - "jede" v tom celý systém. Další příčinou dluhové spirály jsou vysoké advokátní poplatky, lichvářské úroky a neschopnost soudů rozhodovat podle zdravého rozumu. Hnutí Úsvit připravilo novelu zákona týkající se exekutorů, která ukončí byznys s dluhy, a bude se projednávat tento týden v Poslanecké sněmovně. Podle posledních indicií bude ale asi málo poslanců z jiných stran, kteří změnu podpoří.

Platí zásadní pravidlo, že každý právní akt, který se zjevně příčí dobrým mravům, je od počátku neplatný. Z tohoto pohledu jsou neplatné všechny lichvářské smlouvy, všechny dluhy, kde náklady na vymožení dluhu až tisícinásobně překračují skutečný dluh.

Jak se již mezi lidmi říká  „Zastřel svého exekutora?“

Stále častěji se objevují úvahy o zastřelení exekutora, který se vloupal do cizího domu, kde majitel ubytoval dlužníka. Lidé dovozují, že střelit cizího vetřelce, který se vloupal do cizího  domu, je správné. Mají pravdu. Právo exekutora vloupat se bez kontroly do cizího domu odporuje logice i ústavě. Dluhy se mají platit a stát musí umět pomoci účinně chránit věřitele. Nelze tak ovšem konat za cenu další nespravedlnosti, neřkuli loupeže za bílého dne

Pomiňme zákon a řekněme si, jaká práva by měl a neměl mít podle prostého selského rozumu. Dluhy, tj. částky určené soudem, by měl vymáhat jen po dlužnících. Praxe je ovšem taková, že majetek exekutoři zabavují bez ohledu čí je. Záminkou je obvykle společná domácnost s dlužníkem. Podle zákona je postižený (nevinně okradený) povinen doložit vlastnictví majetku. To je v mnoha případech nemožné - já sám schraňuji doklady pouze na věci v záruční době nebo v majetku firmy. Tato praxe odporuje principu římského a současného evropského práva, které říká In dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného) a z něhož vychází i další princip presumpce neviny. Presumpce neviny je uvedena v Listině základních práv a svobod (dále Listina) v oddílu Právo na soudní a jinou právní ochranu. Tato listina, jako součást ústavy, je nadřazená veškerým zákonům. Není povinností občana dokazovat svou nevinu (ani třeba dokládat vlastnictví), ale je to povinností státu či jemu pověřených orgánů. Je těžké vymoci dluhy, ale exekutor si to nemůže ulehčovat na úkor nevinných lidí.

Porušování domovní svobody

Novela zákona ministra Pospíšila umožnila exekutorům vstoupit do obydlí dlužníka a to bez účasti policie. Úpravu tehdy zákonodárci do zákona vkládali s bohulibým úmyslem ušetřit státní kase za policejní asistenci. Zákon nemá logiku - exekuci před vykonáním musí nařídit soud - i ten stojí peníze a nikoho nenapadlo soudy vyloučit. Tedy, pravda, "lobbisty" spojené s exekutory to už napadlo, ale takové šílenství zatím neprošlo. V každém případě soudní líčení se připočte k nákladům exekuce a je to. Stejně tak je možné případnou účast policisty na exekuci zaplatit z majetku dlužníka. Domovní svoboda je ústavně zaručené právo plynoucí z článku 12 Listiny práv a patří mezi nejzákladnější lidská práva a svobody. Podle nálezu Ústavního soudu je možné domovní svobodu porušit "jen a pouze v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných". Do téhle kategorie rozhodně nespadá exekuce uvalená na majetek jiné osoby.

Jen pro ujasnění:

Každý má povinnost platit své dluhy.

Věřitel má vždy právo je vymáhat.

Exekutor pověřený soudem může mít právo je vymáhat.

Nikdo nemá ovšem právo v rámci vymáhání dluhu zabavovat majetek kohokoli jiného než dlužníka. Je samozřejmě na soudu, aby v případě, že dlužník převede majetek na jinou osobu takový převod zrušil. Ani soud ovšem nemůže nařídit a schválit zabavení majetku, který není ani nebyl v držení dlužníka. A nikdo nemůže po nikom chtít, aby na své náklady a navíc o své újmě někde dokazoval, že jeho majetek je jeho. Tady bych vyjmul povinnost - u nás neexistující, ale žádoucí - doložit případně legálně své příjmy v případě podezření, že majetek je nabytý nelegálně. Nikdo nemá právo porušovat domovní svobodu toho, kdo není dlužníkem, navíc bez asistence orgánu, který by kontroloval jednání exekutora. Exekutor nemůže být všemocný lovec lidí s pravomocemi, které nemá ani policie, ale dokonce ani soud.

Dluhy a jiné dluhy

Dlužníci v ČR jsou vůbec zajímavé téma. Ti, co dluží deseti a stamiliony, žijí a zřejmě dál budou žít spokojeně. Stát jim v mnoha případech dlužné stamiliony odpouští. Podle některých ekonomů jen v devadesátých letech takhle stát přišel o bilion korun. Jde hlavně o nesplacené půjčky velkých firem, ale také třeba o neplacené sociální odvody za zaměstnance a podobně. Miroslav Topolánek a jeho firma si vypůjčili 3x po sobě u třech bank. Ani jednou dluh celý nesplatili. Za poslední dluh ručili 4 společníci včetně Topolánka osobními směnkami. Přesto dlužných asi 16 milionů po nich nikdo nechtěl. Dluhy v podstatě převzala konsolidační banka a v poslední kauze odepsal asi 10 milionů pražský magistrát. V důsledku je zaplatili daňoví poplatníci. Za údajný prodej neziskové zadlužené firmy VAE si pak Topolánek ještě koupil byt, namísto aby z prodeje uhradil dluhy. Přesto se takový notorický dlužník stal premiérem za "konzervativní a pravicovou" stranu. Pak je tu sorta malých dlužníků. Jedna jízda na černo stála před deseti lety 400 Kč pokuty pro Dopravní podnik v Praze. Za její vymožení si monopolní právník Dopravních podniků pan Sokol účtuje 2500 Kč. Jde samozřejmě o vymožení v uvozovkách. Sekretářka jen odešle nakopírovanou žalobu soudu. Soud v případě bezdomovce si za určení adresy naúčtuje 25 000 Kč. Celkový dluh za jednu černou jízdu pak činí asi 28 000 Kč. Znám kluka, který byl před deseti lety dočasně bezdomovec a za asi 8 pokut má s odměnou exekutorovi platit přes 300 000 Kč, slovy tři sta tisíc. Dnes je z něj štvanec. Připomínám, že z oněch 300 000 dostane Dopravní podnik jen 3200 Kč. O případech, kdy exekutoři sami kradou není třeba hovořit - kauzy, kdy si exekutoři účtovali fingované a předražené cestovné v řádu deseti až statisíců, už médii proběhly. A také kauzy, kdy si navzájem přihrávali levně nemovitosti nebo vyvolávali uměle konkurzy a exekuce ve spolčení se soudci a správci konkurzních podstat a okrádali nevinné lidi. Důvodná podezření z podobných machinací byla i vůči předešlému dlouholetému šéfovi exekutorů Podkonickému. Dost hrozivé informace o podvodech a zločinech exekutorů jsem našel na www.aktualne.eu v rubrice Exekutoři.

Něco tu není v pořádku

Dluhy si plaťme - bez toho nemůže fungovat ekonomika. Nemůže ani fungovat, když malé dlužníky budeme doslova ruinovat. V praxi to totiž znamená, že takový dlužník oficiálně nikde nepracuje - to proto, že celou výplatu by mu exekutor zabavil. Bere podpory, pracuje na černo a stát tak o další peníze přichází. Exekutoři musí začít respektovat ústavu a měl by jim to nařídit také zákon - v tuhle chvíli je problém, že s některými exekutory je spojený také současný ministr spravedlnosti (viz info na výše zmíněném webu). Jím navrhované zákony posilující pravomoci a libovůli exekutorů pak dostávají logiku. Zákon by měl naopak posílit šance na spravedlivé vymožení dluhu. Tady si umím představit institut nucených prací pro dlužníky, kdy většina výdělku půjde na splátky dluhu. Představte si expremiéra Topolánka, jak kope u Vás v obci plyn. Není to hezká představa? A vedle v tílku zpocený

Kočárník, Kalousek se Sobotkou a další, kteří mají na svědomí dluhy celého státu? Haškův Feldkurát Katz říkal: "To se nám to hoduje, když nám lidi půjčuji." Jde jen o to, aby velcí dlužníci přestali hodovat, malí se přestali schovávat a všichni začali splácet.