Je až neuvěřitelné,jak si ti hajzlové brání tu zlodějnu !
Zákon č. 139/2015, manželé dlužníků, exekutorská zástavní práva
V souvislosti se zákonem č. 139/2015 dochází ke zrušení postihu mzdy manžela. Nebude postihováno ani penzijní připojištění. Zákon tak snižuje šance věřitelů na uspokojení jejich pohledávky. Bude jim trvat déle, než se domůžou svých soudem přiznaných nároků. Řízení pak bude muset být v některých případech prováděno jinými, invazivnějšími způsoby. „Nebude-li možné provést exekuci nebo výkon rozhodnutí primárními způsoby tzv. od stolu, zákon ukládá využití prostředků, mezi které patří soupis movitých věcí. To samozřejmě znamená přítomnost zaměstnance exekutorského úřadu na místě, kde se dlužník zdržuje nebo kde má uloženy své věci. Přijetí tohoto ustanovení v podstatě zve soudní exekutory k návštěvě domácností dlužníků. Může se tak neúměrně zvýšit počet mobilárních exekucí,“ komentuje nová nařízení Mgr. Petr Polanský, člen prezidia Exekutorské komory ČR.
To znamená,že budou krást ještě více !
Před vydáním exekučního příkazu na majetek ve společném jmění manželů má exekutor povinnost nejprve nahlédnout do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu, vedeném Notářskou komorou, zda nedošlo k zúžení nebo rozšíření společného jmění manželů rozhodnutím soudu nebo třeba na základě uzavřené smlouvy mezi manželi. Pokud však vznikl dluh ještě před zanesením změny majetkového režimu manželů do Seznamu listin, úpravě majetkového režimu manželů se při vymáhání takového dluhu nepřihlíží.
Exekutorské zástavní právo na nemovité věci dlužníka se podle nového zákona nyní zřizují návrhem věřitele, který za něj musí zaplatit, prostřednictvím vkladového řízení na katastru nemovitostí. Náklady na vklad ale v konečném důsledku zaplatí dlužník. Stát tím zvyšuje dlužníkům náklady soudní exekuce a na úkor exekuovaných osob rozmnožuje své roční příjmy.
Sněmovní tisk č. 181, přesné pořadí postupu, seznam věcí, natáčení exekucí, dražby nemovitostí
Tato novela zavádí, mimo jiné, kazuistické dodržování postupu při provádění jednotlivých způsobů exekuce. Kvůli novým pravidlům se však může průběh exekuce prodloužit až na dvojnásobek původní doby a vymáhaný dluh narůst o další úroky. V praxi to znamená, že při vymáhání dluhu budou nejprve postiženy bankovní účty dlužníka a aplikovány srážky ze mzdy. Teprve po vyčerpání těchto prostředků bude možné provést prodej movitých a nemovitých věcí. Tím dojde k výraznému prodloužení doby exekučního řízení, což přinese dlužníkům vyšší náklady ve formě úroků a poplatků z prodlení. Vymáhaná dlužná částka se tak paradoxně ještě zvýší. Zátěž této novely poškozuje věřitele v rychlosti vymahatelnosti dluhu. Dlužníci zas budou muset pro změnu, kvůli prodloužené době exekučního řízení, sáhnout hlouběji do kapsy.
Exekutorská komora ČR se obává, že striktní určení pořadí způsobů provedení exekuce povede také k vyššímu výskytu obstrukčního chování u neplatičů: „Když si dlužník založí půl roku poté, co soud nařídí exekuci, nový bankovní účet, proces se vrátí na začátek. Zastaví se provádění sekundárních způsobů, k nimž se přistoupilo po bezúspěšném vyčerpání primárních prostředků, a soudní exekutor se bude znovu marně pokoušet umořit pohledávku věřitele prostřednictvím postihu účtu. Nové ustanovení tak popírá jeden ze základních principů exekučního řízení, tedy efektivní vymožení pohledávky vhodným způsobem zvoleným soudním exekutorem,“ upozorňuje JUDr. Vladimír Plášil, viceprezident Exekutorské komory ČR.
Novela také upřesnila seznam věcí, které nepodléhají exekuci, což exekutoři obecně vítají. Nicméně jejich výčet je v určitých ohledech nejasný, protože u některých položek chybí přesná definice. „Jedná se například o věci, které patří do kategorie obvyklého vybavení domácnosti, jejichž hodnota zjevně nepřesahuje cenu obvyklého vybavení. Cena obvyklého vybavení však nebyla stanovena a může tak opět docházet ke spornému výkladu jak ze strany dlužníka tak soudního exekutora,“ vysvětluje prezidentka Exekutorské komory ČR, Mgr. Pavla Fučíková.
Jakmile novela vstoupí v účinnost, musí také exekutor povinně pořizovat obrazový a zvukový záznam z průběhu mobiliárních exekucí a to i bez souhlasu jejich účastníků. Povinné pořizování audiovizuálních záznamů z mobiliárních exekucí je rovněž takříkajíc na hraně, ač by se mohlo zdát, že bylo zamýšleno ku prospěchu všech zúčastněných stran. Ve skutečnosti se jedná o zásah do práv dlužníků, do jejich soukromí a komfortu, což může vyvolávat četné kontroverze. Především v případech, kdy dlužník nesouhlasí s pořízením nahrávky nebo když se na místě úkonu náhodou nacházejí děti nebo třetí osoby. Navíc náklady na pořízení audiovizuální techniky a povinné archivaci záznamů exekutorem s sebou přinesou i zvýšené náklady na výkon exekuce.
Další komplikace, tentokrát směrem k věřitelům, spatřuje Exekutorská komora v pohledávkách do třiceti tisíc korun, které se mohou stát de facto nevymahatelnými, v případě že jediným zpeněžitelný majetkem dlužníka je právě dům nebo byt. Novela totiž požaduje zastavení exekuce na nemovitost, v níž má dlužník trvalý pobyt, při vedení exekuce kvůli pohledávce nepřesahující tuto výši. Toto ustanovení ale neplatí v případě, jedná-li se o pohledávku výživného, náhrady újmy za ublížení na zdraví či trestný čin, nebo pokud by odporovalo dobrým mravům. Pro justiční systém to však znamená další zátěž. V neposlední řadě toto ustanovení nepřímo podporuje možné odklony majetku, jelikož někteří dlužníci se mohou snažit vyhnout dražbě tím, že si k dané nemovitosti zapíší trvalý pobyt, aniž by se v ní ve skutečnosti zdržovali.
Příčiny a systémové problémy
Ačkoliv Exekutorská komora ČR přijímá změny exekučního řádu s obavami, deklaruje, že soudní exekutoři budou respektovat jakékoliv rozhodnutí zákonodárců beze zbytku. Pozornost by se však měla upírat ke skutečným příčinám problému, tj. k právní a finanční gramotnosti dlužníků, k parametrům samotného vzniku dluhů a smluvních a obchodních vztahů mezi účastníky, k vícečetným exekucím atp. Systémovou vadou je mimo jiné předstíraná nemajetnost neplatiče, který vlastní majetek, ale před věřiteli ho skrývá. Měla by být proto otevřena debata o tom, jak se s těmito situacemi vypořádat a zda mají exekutorské úřady dostatek účinných nástrojů k tomu, aby zjišťovaly a mohly v souladu se soudem uznaným nárokem věřitele zpeněžovat aktiva dlužníka. U fyzických osob hovoříme o účinných opatřeních např. v oblasti postihu bankovních účtů. V průběhu let výrazně ubylo exekučních příkazů vydaných na bankovní účty. Dlužníci totiž ukrývají svůj majetek. Peníze odvedou na účty příbuzných nebo známých a nadále s nimi hospodaří. Je otázkou legislativy, aby toto reflektovala a podobným odklonům majetku efektivně zamezila. Aktuálně je možné zajistit pouze majetek, který dlužník formálně vlastní. Podstatné by přitom mělo být, jestli se dlužník chová k danému majetku jako k sobě vlastnímu. V zahraničí jsou účelové převody na třetí osoby vyloučeny.
Kromě toho je třeba apelovat na věřitele, konkrétně na eliminování amorálních a lichvářských úroků a na řádné prověřování dlužníků v registrech. Do exekucí by totiž neměly být posílány zbytečné pohledávky, které uměle rozmnožují počty řízení. Věřitelé by neměli nadužívat systém bez toho, že by nesli finanční a společenskou odpovědnost. Dokud budou fungovat nebankovní subjekty, které ochotně půjčí komukoliv desítky tisíc na počkání, těžko můžeme uvažovat o zárukách právního státu, mezi něž vymahatelnost práva patří, a těžko bude klesat počet exekucí. Do dluhové pasti padá stále více lidí, pro které zákonodárce nemá řešení. Systémovou chybu nikdo neléčí, nikdo se nezabývá např. efektivním propojením exekucí a insolvencí. Namísto toho se politicky bojuje proti exekutorům.
