Jdi na obsah Jdi na menu
 


Okamura: Stát musí pomoct obětem podvodů, exekucí !!!

 

http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Okamura-Stat-musi-pomoct-obetem-podvodu-lichvy-a-exekuci-252577
Okamura: Stát musí pomoct obětem podvodů, lichvy a exekucí
 
 
 

Exekuce často do nebe volající - kdy dlužníci s

Samozřejmě nejsou v pořádku ani exekuce, kdy za skutečný dluh v řádu stokorun, tisíců až desetitisíců má dlužník naúčtované poplatky v řádu několika set tisíc. Když si někdo půjčí dvacet tisíc a nezvládá splácet, je to problém. Jenže když pak exekutor za takový dluh žádá 300 000 a dá do dražby dům za milion, pak je to zločin.

Co s tím? Od prvopočátku je jasné, že tady je třeba nějaké systémové řešení. Část problému se skrývá ve špatné práci justice a exekutorů, ale velká část problému je v absolutní neznalosti a bezbrannosti dlužníků - obětí vyděračů. Většina z postižených totiž není objektivně schopna řešit kvalifikovaně právní spor. Nemá peníze na právní služby a přiznejme - nemá k nějakému praktickému uvažování a hledání řešení třeba ani duševní schopnosti. Můžeme se zlobit na babku, že podepsala smlouvu, kterou nečetla a převzala pár hrnců, ale takový člověk je velmi snadno manipulovatelný a skutečně už nezvládá být racionální. A to platí i o jiných, mladších lidech. Ne každý má shůry dáno. Ostatně řešil jsem také několik právních kauz - včetně exekuce, kterou na mě naprosto neoprávněně chtěla uvalit Česká televize.  Myslím, že bez právníků bych byl bezradný. Tím spíš, že třeba i ve zcela jasném sporu třeba s paní Tachecí soud rozhodl naprosto šokujícím způsobem a zcela jasnou lež označil za právo novináře domýšlet si moje myšlenky.

První, co člověka napadne, je, že je třeba změnit nějak zákony - ale kupodivu není třeba. Už dnes, respektive stále, platí zásadní, ale veřejnosti neznámý paragraf 39 občanského zákona, který zcela jasně říká, že "Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům." Jinými slovy i platné rozsudky, které  jsou ale prokazatelně nespravedlivé, jsou z pohledu zákona neplatné. Pokud jste obětí podvodu a máte platit dluhy za podvodníka, tak každý rozsudek, který by takovou lumpárnu nařizoval, je neplatný. To se totiž příčí dobrým mravům až běda.

Samozřejmě platí také, že pokud Vám za deset pokut po několika stovkách napočítá exekutor svou odměnu 10 x 15 až  20 tisíc, pak je to nejen v rozporu s dobrými mravy, ale nově, pokud vím, také i v rozporu s rozsudky několika obecných soudů a údajně i s rozsudkem Ústavního soudu. 

Na mnohé podvodníky se pamatuje v paragrafu  218 trestního zákoníku označeném jako lichva:  Dopustí se jí pachatel, který "zneužije něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení k tomu, aby pachateli nebo jinému bylo poskytnuto nebo slíbeno plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru."

I tady je tedy zákonná možnost postihnout všechny ty podvodné a nevýhodné smlouvy ať už lichvářů, tak hyen, co podvádí na předváděcích akcích důchodce. Takřka všechny jsou totiž jak nevýhodné, tak jsou podepisovány v tísni anebo zneužívají rozumové slabosti obětí. 

Paragrafy máme, ale… nějak nám to nefunguje. Takže přeci jen je třeba se v něčem posunout dál. V prvé řadě musíme systémově pomoci lidem, kteří se octnou v tíživé situaci a jsou obětí lichváře či zjevně neoprávněné či přemrštěné exekuce.

Tady by myslím v prvé řadě pomohla bezplatná právní rada a pomoc. Třeba při sepsání odvolání, vylučovací žaloby a podobně. V drtivé většině jde o celkem jednoduché případy. V praxi by je zvládla i dobrá referentka, případně právní koncipient. 

Nebál bych se přitom velkého zahlcení - po vyřešení několika prvních kauz by následoval prudký pokles. Podvodníci, když zjistí, že za hrnce jim už padesát tisíc nikdo nedá, tak podvodné předváděcí akce důchodcům ukončí. Stejně tak exekutor, když uvidí, že mu extrémní odměny neprojdou, je už nebude účtovat. A pochopitelně soudce by měl mít na paměti, že nelze vydat platební rozkaz na dluh, který dlužník neudělal. Nota bene jestliže už existuje rozsudek, kterým byl pravý dlužník a podvodník odsouzený za podvod.

Službu, právní pomoc by mohly poskytovat například okresní odbory sociální péče. Ono se to totiž týká hlavně jich - rodina s dětmi, která přijde o střechu nad hlavou, je pak rázem jejich nový klient.

A samozřejmě účinnější, než financovat následnou pomoc, je pádu na dno předcházet. Právo a spravedlnost je totiž ta nejzákladnější služba státu, kterou musí svým občanům poskytovat, a to bez rozdílu jejich majetku. A to u nás bohužel dobře nefunguje.

i dokonce nic nepůjčili, ale byli podvedeni - podvodník zfalšoval smlouvy a vzal auta na leasing nebo někdo ztratil doklady a jiný člověk na ně pak jezdil načerno tramvají. Nebo někdo osmdesátileté stařence nebo mírně retardované paní vnutil bezcenný vysavač či nádobí skoro za sto tisíc.

Samozřejmě nejsou v pořádku ani exekuce, kdy za skutečný dluh v řádu stokorun, tisíců až desetitisíců má dlužník naúčtované poplatky v řádu několika set tisíc. Když si někdo půjčí dvacet tisíc a nezvládá splácet, je to problém. Jenže když pak exekutor za takový dluh žádá 300 000 a dá do dražby dům za milion, pak je to zločin.

Co s tím? Od prvopočátku je jasné, že tady je třeba nějaké systémové řešení. Část problému se skrývá ve špatné práci justice a exekutorů, ale velká část problému je v absolutní neznalosti a bezbrannosti dlužníků - obětí vyděračů. Většina z postižených totiž není objektivně schopna řešit kvalifikovaně právní spor. Nemá peníze na právní služby a přiznejme - nemá k nějakému praktickému uvažování a hledání řešení třeba ani duševní schopnosti. Můžeme se zlobit na babku, že podepsala smlouvu, kterou nečetla a převzala pár hrnců, ale takový člověk je velmi snadno manipulovatelný a skutečně už nezvládá být racionální. A to platí i o jiných, mladších lidech. Ne každý má shůry dáno. Ostatně řešil jsem také několik právních kauz - včetně exekuce, kterou na mě naprosto neoprávněně chtěla uvalit Česká televize.  Myslím, že bez právníků bych byl bezradný. Tím spíš, že třeba i ve zcela jasném sporu třeba s paní Tachecí soud rozhodl naprosto šokujícím způsobem a zcela jasnou lež označil za právo novináře domýšlet si moje myšlenky.

První, co člověka napadne, je, že je třeba změnit nějak zákony - ale kupodivu není třeba. Už dnes, respektive stále, platí zásadní, ale veřejnosti neznámý paragraf 39 občanského zákona, který zcela jasně říká, že "Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům." Jinými slovy i platné rozsudky, které  jsou ale prokazatelně nespravedlivé, jsou z pohledu zákona neplatné. Pokud jste obětí podvodu a máte platit dluhy za podvodníka, tak každý rozsudek, který by takovou lumpárnu nařizoval, je neplatný. To se totiž příčí dobrým mravům až běda.

Samozřejmě platí také, že pokud Vám za deset pokut po několika stovkách napočítá exekutor svou odměnu 10 x 15 až  20 tisíc, pak je to nejen v rozporu s dobrými mravy, ale nově, pokud vím, také i v rozporu s rozsudky několika obecných soudů a údajně i s rozsudkem Ústavního soudu. 

Na mnohé podvodníky se pamatuje v paragrafu  218 trestního zákoníku označeném jako lichva:  Dopustí se jí pachatel, který "zneužije něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení k tomu, aby pachateli nebo jinému bylo poskytnuto nebo slíbeno plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru."

I tady je tedy zákonná možnost postihnout všechny ty podvodné a nevýhodné smlouvy ať už lichvářů, tak hyen, co podvádí na předváděcích akcích důchodce. Takřka všechny jsou totiž jak nevýhodné, tak jsou podepisovány v tísni anebo zneužívají rozumové slabosti obětí. 

Paragrafy máme, ale… nějak nám to nefunguje. Takže přeci jen je třeba se v něčem posunout dál. V prvé řadě musíme systémově pomoci lidem, kteří se octnou v tíživé situaci a jsou obětí lichváře či zjevně neoprávněné či přemrštěné exekuce.

Tady by myslím v prvé řadě pomohla bezplatná právní rada a pomoc. Třeba při sepsání odvolání, vylučovací žaloby a podobně. V drtivé většině jde o celkem jednoduché případy. V praxi by je zvládla i dobrá referentka, případně právní koncipient. 

Nebál bych se přitom velkého zahlcení - po vyřešení několika prvních kauz by následoval prudký pokles. Podvodníci, když zjistí, že za hrnce jim už padesát tisíc nikdo nedá, tak podvodné předváděcí akce důchodcům ukončí. Stejně tak exekutor, když uvidí, že mu extrémní odměny neprojdou, je už nebude účtovat. A pochopitelně soudce by měl mít na paměti, že nelze vydat platební rozkaz na dluh, který dlužník neudělal. Nota bene jestliže už existuje rozsudek, kterým byl pravý dlužník a podvodník odsouzený za podvod.

Službu, právní pomoc by mohly poskytovat například okresní odbory sociální péče. Ono se to totiž týká hlavně jich - rodina s dětmi, která přijde o střechu nad hlavou, je pak rázem jejich nový klient.

A samozřejmě účinnější, než financovat následnou pomoc, je pádu na dno předcházet. Právo a spravedlnost je totiž ta nejzákladnější služba státu, kterou musí svým občanům poskytovat, a to bez rozdílu jejich majetku. A to u nás bohužel dobře nefunguje.

Tomio Okamura

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA